Trampem jsem se stal kvůli vnitřnímu neklidu, který ve mně vřel a nedovolil mi zůstat na místě. Moje tuláctví bylo logickým výsledkem mého hledání, co s životem. Ta další stránka – že jsem život poznal líp než někdo jiný, přišla jaksi sama, protože jsem se světem protloukal s otevřenýma očima a myslí…

                                          

        -- ---------------------------------------------------------------------------------    

                       

                 

                                         

* * * ts.Ander * * *

. . . takový jsem já,koho smůla provází ,takový jsem já a kdo to chápat má. . .

Abych se trochu představil - jmenuju seMiroslav, ale valná většina mých kamarádů a známých mi říká ANDER - přezdívka z vandrů, dána od dob,kdy jsem imitoval baviče Andera z Košic k pobavení kamarádů,(osobně jsme se pak spolu i setkali) postupně používaná i v ostatním životě. Pocházím z Prajzske, dětství jsem prožil v městyse H l u č í n  v okrese Opava .Nyní pobývám v Havířově-městě květů. Vnitřně pamatuju ruský tanky, mou duši ale nesmazatelně poznamenalo moje rodičovstvo,a tak jsem tajně své dětské oči obracel k postavám Vinnetoua a Old Shatterhanda.Proplul jsem učňákem,vojnou,manželstvími,živily mne šachty v OKD,Metrostav,pak i  na ČID,taky i zaměstnání  BEZ !!! - odraz porevoluční doby,dnes již na starobním důchodku.......zdravíčko jakžtakž slouží oproti té shnilé omladině.

Podle hvězd jsem svérázná panna,v čínském znamení had,v indiánském medvěd. Volný čas trávím převážně kutilstvím, nebo někde vandruju s báglem na zádech - když teda zrovna nelenoším .                                                                                                                                                                                                                                                                                                        Zájmy - kutilství, foťák,houbaření. Líbí se mi kreslené vtipy od P. Kantorka, V. Jiránka a humor dvojice Šimek&Grossmann a různá vtipná kaše. Z hudby poslouchám hlavně české "kotlíkovky" (trampské, country, folk) hratelné u ohňů (nebo, když se někde slezeme s kytarama) - W.&M. Ryvolové, Žalman, Kiďák, Hop-trop, Pacifik, Rangers, Greenhorns ... občas i něco vážného či relaxačního. Oblíbené barvy:zelená amodrá.

V jádru jsem snad optimista . Snažím se příliš netrápit věcma, které nedovedu změnit, žít v pohodě a nechávat tak žít ostatní. Usmívám se na svět a při troše štěstí se to i vrací. Mám vcelku záporný vztah k zakládání rodiny (pár mi přijde jako dobrej počet) a kladný vztah ke zvířátkům (i těm nejedlým). I když můj pohled na život, vesmír a vůbec je značně pragmatický, v hloubi duše sním o té, která ... (darmo mluvit).Asi neexistuje žena,vedle níž není dřevo chápajícím materiálem. Mím rád lidi s pozitivním myšlením a nesnáším hlupáky a pitomce,takže pokud to jde, raději si jedu po svým, než abych kolektivně spolupracoval - a moře možností se tak možná zvolna mění na oceán samoty - mno, třeba jednou ... sup je trpělivý pták ... Neflákám se po hospodách,takže ten kruh se ještě více zužuje...Můj život je jeden koráb,již přes padesát let na životních vlnách,jo,občas je potřeba už zastavit,něco opravit a opět se vydat na další plavbu životem.Na své palubě uvítám kohokliv,má každý možnost dle jeho přání i koráb kdekoli opustíit,nevím kam  koráb dopluje,třeba se jednou potopí a upadne v zapomenutí.Jsem však stále jeho kapitán a jeho kormidlo zatím držím pevně ve svých rukou.............

Miluju čokoládu - hlavně hořkou a mléčnou, tu na vaření nevyjímaje  - čokoláda konzumovaná v množství přiměřeně potřebném funguje výborně proti stresu a depresím, o euforigenech nemluvě . Nějak nemusim různé blafy a hodně nerad orientální kuchyni (no, kdyby byl fakt hlad ... .Z různých pochutin mám nejraději ty připravované v přírodních podmínkách. Jinak sežeru, na co přijdu - mám rád knedlíky ve všech podobách,ale i brambory, česnečku/oukrop, kyselo, rajčata a další zeleninu, ...

                                                                                  

* * * Vandry * * *

(nevím kdo to řekl)

To je kapitola sama pro sebe. Páteční útěky a nedělní loudavý podvečerní návraty... Někdo se při pouhé představě otřese, jinej upře zamženej pohled do dálky. Kdo zná horská svítání a západy slunce, odrazy měsíčního světla na skalách, studánky s křišťálovou vodou - uvěří. Kdo ví, jaký je sednout k večernímu ohýnku, cejtit les, mít na zpocenejch zádech bágl - pochopí. Abych to s tou romantikou nepřehnal - taky všechny věci nacucaný deštěm, čvachtavý boty, odřený nohy, provlhlej studenej spacák, provázkový počasí, komáři vstávající na směny, hnusnej ledovej vítr.

Třeba to někomu přijde jako naivní hra, nebo je to projev nedostatečného přizpůsobení přítomné společnosti ... ale já si tak čistím hlavu a srdce od stresů všedních dní, a jsem za to rád. Ticho lesních pěšin, střípkovitá setkání se zbytky divočiny, hra paprsků v ranním oparu i okouzlující deštník nekonečné hvězdné oblohy - zážitky, které se zapisují tak hluboko do paměti, že mi stačí na chvíli zavřít oči, sáhnout do závitů ... a vím, že cesta vede dál, že stojí za to zkoušet jít, i když někdy docházejí síly. Tenhle plamínek si člověk nese v sobě, a pokud ho sám neuhasí, nikdo mu ho nemůže vzít.

A taky spousta kamarádů - pár jich je ještě stále živejch, někteří vandrujou tam někde u Pajdy, zbytek zmizel v propadlišti dějin, rodin, pracovního nasazení a vůbec. Psát nemá moc smyslu ani o jedněch.

                                                                                                                                                      Tak  nějak  pravil  i  kamarád  Divnej.....

                                                                                                                                                                        Tramping

Tramping je založen na přátelství lidí a přírody. Právě to ve svých knihách propagovali například Jack London nebo Karel May. Jejich dílo okouzlilo již několik generací vykreslením světa, v němž se člověk řídí pouze pravidly přírody.

Do Čech přinesli ideu trampingu Antonín Svojsík (propagátor skautingu) a Miroslav Tyrš (zakladatel vlastenecké tělovýchovné jednoty Sokol). Od skautingu se trampování liší zejména větší svobodou a menší organizovaností. Pobyt v přírodě se neřídí tolika pravidly a mnohým lidem proto může lépe vyhovovat.

Snad prvním cílem trampů ("kamarádů, kteří se toulají", jak si v těch dobách říkali) byloProkopské údolí v Praze zvané Eldorádo. Trampové začali postupně vytvářet vlastní osady, z nichž nejstarší -Ztracená naděje dříve nazývaná Tábor řvavých - byla jižně od Prahy na řece Vltavě založena již roku 1918. Dříve se trampingu věnovali téměř výhradně chlapci, nejpozději v polovině 20. století se však do skupin začaly zapojovat i dívky.

Asi nejhorší období zažil český tramping za komunistické éry, kdy se úřadům zdála činnost v osadách příliš nekontrolovatelná. Osady byly systematicky ničeny a činnost trampů znevažována.

Kromě úlohy sociální, kterou tramping snadno naplňoval už vzájemným setkáváním nových lidí, plnilo trampování i úlohu kulturní. Rozvíjel dobré vlastnosti trampů, ale také stimuloval rozvoj trampských písní. Spousta z nich se zpívá při posezení u ohně s kytarou a přáteli. Tento typ písně je například součástí soutěžního hudebního festivalu Porta v Jihlavě coby samostatná kategorie.

V dnešní době je tramping oproti minulosti méně rozšířen, ale i tak zůstává velmi populární. Stanování v lesích je oproti mnoha západním zemím, povoleno. Omezeno je pouze na státem chráněných územích - v národních parcích, přírodních rezervacích a v chráněných oblastech.

                                                    Trampové ctí zásady tichého chování v lese, opatrnosti a ohleduplnosti.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        

 A  toto naše hnutí slaví 100 let své existence. Přežilo mnoho jedinců, organizací i celých vlád, které se ho snažily různými způsoby zrušit. Ať už to byl nechvalně proslulý Kubátův zákon nebo komunistická vláda a STB. Ovšem opravdoví ochránci přírody věděli a vědí, že trampové přírodě neškodí. Naopak, uklízejí po lesích odpadky, co zde zanechávají někteří turisté, cyklisté nebo jiní pseudotrampové.

Trampové v novém tisíciletí nemají snadnou cestu. Lesů a volně přístupné krajiny ubývá v zájmu výstavby dálnic, průmyslových a nákupních zón,zkušenosti však praví: “Kde je rozum a vstřícný přístup, fungují i věci zdánlivě nemožné“.

A tak tramping funguje i v tomto, pro něj nelehkém, čase.

                           

                                                                Sedím v houpavém kodrcáku,je pátek,bágl na záda jsem dal a v houfu bílých velkých mraků nejraděj bych křídly zamával...Ta volnost na pár dní mi je dána,já užít ji chci v lesních tišinách,kde časného sobotního rána slunce písní lesů uvítám.Sedím v houpavém kodrcáku v pátek - já se bojím jen,ať neplyne čas jako voda a nepřijde neděle,kdy já se vracím sem.Sem do špinavých ulic,plných prachu plných kouře.....a nezlobte se na mne lidi,ale v lesích je mi dobře............. po širáku jsou rozsypaný diamanty a do večera se vkrádá chlad voňavého podzimu.Dychtivě nasávám do chřípí právě umírající listí smíšené se svátkem jelenů a budoucích životů.                                                                                       Miluji měsíc,vždycky nad ránem,kdy vláda noci již končí a měsíc marně svádí svůj každodenní předem prohraný boj se sluncem.Miluji měsíc pro jeho bleděmodrý svit,co hasne pod paprsky slunečními.Však jednou za čas i měsíc slunce zastíní,tak jako nad rozumem zase vítězí cit.                                                                                                       Až sluníčko ozáří první krůpěj rosy a příroda v nás probudí ten čarokrásný sen,my šťastně rozběhnem se jarní trávou bosí. S okamžiky návratů sní pak každý svůj skromný sen - sen nových shledání,sen o přátelství,sen našich poznání i sen krásného toulání...

                        Zapaluji oheň ve jménu Lásky - jeho,zapaluji oheň ve jménu Naděje     -                     naší,zapaluji oheň ve jménu Víry - všech Vás,zapaluji oheň ve jménu                                                                                     Přátelství - všech nás - trampů

                         

                                                                                                                         

                                                                      

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            Muzeum trampingu Jílové u Prahy

 Mnoho z nás trampů možná ani netuší, že už máme i své vlastní muzeum. Přesněji řečeno tedy ne přímo muzeum ale stálou expozici “Tramping a příroda v jižním okolí Prahy“ v Regionálním muzeu v Jílovém .

To sídlí v krásné kamenné budově s předlouhou historií, nazvané “Mince“, protože do roku 1420 v ní byl umístěn horní úřad, kde se odevzdávaly daně z dolování zlata v okolí Jílového.

Samozřejmě není náhoda, že stálá výstava o historii trampingu se nachází právě tady, blízko údolí řek Sázavy, Vltavy a také Kocáby, kde se nacházejí nejstarší a také nejznámější osady. Mnohé z nich sice dnes připomínají spíše zahrádkářské kolonie ale na druhou stranu je to přeci jen kus historie a především právě začátky byly opravdu hodně slavné a zajímavé. To, kam to dnes často došlo je už věc druhá a názory se na to velmi liší, což bych zde však nerad rozebíral …

Na výstavě zaujme především obří satelitní mapa celé oblasti soutoku řek, která zabírá celou jednu velkou stěnu. Do míst, kde ležely nebo leží trampské (dnes povětšinou chatové) osady jsou pak doplněny ikonky s vlajkami osad. Na dalších panelech jsou pak vlajky seřazeny a popsány i s názvy. Je jich docela hodně a hlavně podstatně víc, než jsem si původně myslel. Přesné číslo zde uvedeno není a počítat se mi to nechtělo ale myslím, že pohled na zmíněnou mapu je dost výmluvný a jistě překvapí i další návštěvníky.

K trampingu neodmyslitelně patří hudba a proto v muzeu najdeme i fotografie, jmenovky a krátké životopisy nejslavnějších bardů trampské písně, včetně obalů gramofonových desek a to hlavně těch úplně nejstarších. V přehlídce autorů pak najdeme celou plejádu slavných jmen, jejichž pouhý výpis by asi zabral celou stranu Puchejře a to od těch již dávno zesnulých až po ty, které můžeme i dnes potkat na potlachu či festivalu. Najdeme zde jména velmi zvučná a slavná, jako třeba Eduard Ingriš (o kterém byl nedávno zajímavý pořad v televizi) ale i ta dávno zapomenutá, jejichž písničky však mnozí často dodnes zpíváme. Je tu uvedeno také několik autorů, o kterých dnes málokdo ví, že se kdysi také věnovali trampské písni, jako třeba Vlasta Burian nebo R.A.Dvorský. V přehlídce osobností pak dále nechybí ani autoři s ukázkami jejich tvorby z oblasti trampské literatury a filmu. Ano, slyšíte dobře, i filmu!

V dobách vzniku prvních osad byly velmi populární také nejrůznější sportovní utkání. Osady mezi sebou zápolily v tenisu, fotbale, volejbale nebo i boxu. Není proto divu, že právě z řad trampů vyšlo i několik vrcholových sportovců, o kterých je v muzeu také zmínka. Nechybí samozřejmě ani několik panelů věnovaných vazbě na skauting, Sokola, či jiné oficiální organizace, ze kterých přímo či nepřímo vzešli první trampové. Prostor je pak doplněn vitrínami s ukázkami dobové trampské výbavy a dokonce i totemu, či přímo vycpaným trampem - figurínou v životní velikosti trampa vodáka i s kanoí, teletem a kytarou.

Vstupní prostor expozice je pak vyplněn zajímavými ukázkami z okolní přírody s řadou fotografií, textů nebo i vycpaninami zvířat a ptáků. Jako celek pak celá výstava působí opravdu velmi hezky, vtipně i vyváženě. Zajímavé jsou mimo jiné i jednotlivé vazby mezi trampy a hudbou, sportem, literaturou či filmem. Trampové i netrampové se zde dozví spoustu zajímavostí a případně mohou navštívit i další expozice Jílovského muzea. Pokud už do Jílového vyrazíte, můžete kouknout i na novou rozhlednu nad městem na kopci jménem Pepř, odkud je fakt pěkný výhled po celém okolí. V okolí stojí za vidění i zlaté doly, které jsou také přístupné pro veřejnost. Návštěvu Jílového ale není špatné doplnit stylovým výšlapem právě přes několik historických osad na nedaleké Sázavě, kde si můžete udělat představu o tom, co jste viděli v muzeu a jaký se současný stav. Vede tudy “Posázavská stezka“, jedna z nejstarších tras Klubu Českých turistů vybudovaná v letech 1914 až 1924, vedoucí z Kamenného Přívozu do Pikovic, odkud je možné potom dorazit vlakem do Prahy.                                                                                                                                                                                                                                                                                             

                                             Informace o muzeu najdete zde :        http://www.muzeumjilove.cz/Priroda-Posazavi.aspx

                 Článek byl zveřejněn i v trampském časopise "Puchejř" : http://www.sdruzeni-avalon.cz/puchejr.php

                    Výstava Trampská Abeceda otevřena -  Trampský magazín   

http://www.trampsky-magazin.cz/

              ^{_{Klikni na plakát pro zobrazení podrobností.}}

       jen_ty__má_sázavo.pps [10541 KB]  otevřít              

                                                                                                Miluješ slunce - žhne a plane

          volání_táborového_ohně.pps [10425 KB]    otevřít       

     

 

Čisté a uklizené ohniště je vizitkou trampa, který od něj odešel. Proč leží ve vyhaslém popelu uprostřed ohraničeného ohniště smrková větvička? Je to zálomek. Kdysi to bylo smluvené znamení mužů divočiny a trampové tuhle tradici uchovali až do dnešních dnů. Má svůj význam, protože říká: "Jsi vítán, ale hleď ať ohniště slouží nejen tobě!" Pokud tedy najdeš ohniště s větvičkou uprostřed, nezapomeň před odchodem tábořiště uklidit, doplnit zásoby dřeva, vybrat popel a nakonec do ohniště zalomit svou větvičku jako poselství pro následovníky.