Tramping - vznikl v období kolem roku 1918. Jedním z hnutí, které ovlivnilo kultůru čs. Trampingu byl Woodcraft. První místo kam se chodilo bylo Prokopské údolí u Prahy. Tramping byl 3× zakázán 1931(!), 1948, 1969. Pozdrav... - Ahoj, zalomení palce, tykání. Camp-tábořiště v lese. Většinou u potoka nebo v jeho blízkosti. Udržuje se zásoba dřeva, čistota a při odchodu se (nejen) na Brdech dává do ulitého ohniště smrková větvička. Batohy: tele - rakouský batoh ze  světové války s kožešinou z telete, U.S. torna vojáků americké armády z 1.a II.světové války. Vyžaduje velkou zručnost při balení a proto je dobře a úhledně sbalené zavazadlo vynikající vizitkou. Spisovatel a režisér Pavel Jirásek o tom říká: „Dalším podnětem pro vznikající ideologii trampingu byl nápor amerických filmů i literatury s dobrodružnou tematikou. Evropa, která se rychle snažila zapomenout na válku v nejrůznějších radovánkách, tak otevřela svou náruč záplavě rodokapsů, indiánek a kovbojek. Westerny zcela otřásly duší trampských málem ještě Rakousko-Uherských pionýrů, kteří ihned vzpláli pro mužské i ženské cowboyské typy filmů červené oko, Býčí oko, Liberty. Fantazie podbarvená filmy bujně pracovala a jejím výsledkem byla móda Divokého západu, neboť všichni chtěli napodobit své hrdinské miláčky z filmového plátna - Mary Walcampovou a Wintropa. Na březích Sázavy a Berounky rázem začala cesta na virtuální romantický Západ! Většina prvních trampů byla původně členy skautských organizací, proto byli na počátku dvacátých let nazýváni Divokými skauty. Odešli ze skautu, protože polovojenská kázeò a výchova v duchu podivné měšťácké morálky jim byla bytostně cizí. Těžko totiž mohla jakákoliv forma pevné organizace odpovídat trampským premisám o svobodě a volnosti." Doc. prof.  Ustohal o tom píše:  Všichni se pokoušeli znovu vyvolat iluzi Divokého západu, aspoò v představách milovníků dobrodružné literatury, jak to po více než třicet let s větším či menším úspěchem činil Buffalo Bill, kdo obrazu Divokého západu vtiskl dva typické románové představitele - Indiána s péřovou čelenkou a kovboje v kostkované košili, sympatického chlapíka se šátkem kolem krku, s propoceným širákem posunutým do čela. A Americké filmové westerny, u jejichž zrodu Buffalo Bill stál? Ty byly například jedním z faktorů, působících při vzniku dodnes živého fenoménu - našeho trampingu.Naši pradědové se vlastně díky prvním westernovým filmům a knížkám o Buffalo Billovi , začali odtrhávat od skautingu a zakládali první osadyPrvní osada „ Ztracená naděje - Ztracenka "vznikla v r. 1918 . Tento rok je možno také pokládat za rok založení trampingu a je to také hlavně rok založení první republiky československé. Je pravdou, že se trampovalo již dříve před tím těmi, co chtěli svobodu, volnost a  nebýt jen poslušnými kolečky ve stroji skautingu. Utíkali od vojenské disciplíny do lesů, kde si zakládali své campy a říkali si „ Divocí skauti."  Kolem roku  1920 u nás vyšla knížka Jacka Londona „ Cesta ", kde byl poprvé použit u nás dosud málo známý výraz TRAMP.  Nebyl to přesný překlad, v té knížce se jednalo o železniční tuláky a ti si říkali Hoboes, cestovali načerno nákladními vlaky a toulali se křížem krážem celými Spojenými Státy. Někde vyskočili, pár dní pracovali nebo žebrali aby měli na tabák a kořalku, nebo na trochu jídla a zase táhli dál. Protože byl Jack London svého času jedním z nich, dokázal tento způsob života tak přesvědčivě popsat. U nás se pak toto označení Tramp ujalo jako název celého nového hnutí, aniž by to někdo musel nařídit. Byl přijat všemi milovníky přírody a volnosti i opravdového kamarádství.  Tramping šel vždy s dobou, hlavně v oblékání a muzice.Před druhou světovou válkou byly v módě tepláky a pumpky,nosily se kostkované košile a na „ maděru rozsekané klobouky." Chodilo se do hor a do lesů  za každého počasí. Pod pojmem trampská osada se však nezahrnovaly jen tato oblíbená místa trampů, ale i samotné skupiny trampů, z kterých mnohé chodily tábořit se stany. Ze středních čech se tramping rozšířil i na Moravu a na Slovensko, hlavně do oblasti Bratislavy a Trnavy. První trampská osada na Slovensku vznikla v Bratislavě v roce 1928.

Začaly se zpívat první trampské písně a nastal prudký vzestup dalších příznivců volného trampingu. Nové party  a pak osady chodily stejně oblékané, nebo měly alespoò  stejné košile. Po válce se začaly nosit zbytky amerických a anglických vojenských uniforem a později přišly maskáče. Ty už má dnes každý a nosí se i po městě a tak je lepší nikoho nezdravit, než říci hrdinovi v maskáčích Ahoj a on ti odpoví „ čau vole, odkud mě znáš?" Trampské hnutí stojí a padá s kamarádstvím a fér jednáním, jak v osadě není opravdové kamarádství na které se můžeš spolehnout, pak nemá smysl.                                                                                                                                      

                                     Trampská hymna „ Vlajka vzhůru letí " -  hudba: J. Skoupý/F. Korda, text: Jenda Korda                                                             

   Vlajka vzhůru letí, k radosti svých dětí, hned se s mráčky snoubí,vlát bude zas až mladí čas opustí nás...

" Písnička Vlajka vznikla na začátku roku 1929. V témž roce osada Lone Star na Kačáku uspořádala svůj první trampský večer, napsal jsem na zmíněnou melodii text a hned jsme ji s kamarády z Lone Staru nacvičili a poprvé na jejich večírku zazpívali..." říká Jenda Korda .

 Je mnoho překrásných trampských písniček, ale tato je pro nás ze všech nejdražší. Nejstarší  trampové používali jako svou první hymnu vodáckou písničku Rösslera-Ořovského Indián, potom Mottlovu V záři červánků nebo Kamarádi, později Srdce trampů od Gézi Včeličky. Nakonec si oblíbili Vlajku, které při vztyčování osadní vlajky prokazují náležitou úctu a která se hraje pouze při slavnostní nebo smuteční příležitosti dodnes. V novodobé historii se snažili svazáci, kteří organizovali Portu, vecpat trampům místo ní Rosu na kolejích. Tato opravdu moc hezká písnička od Wabiho Daòka však nebyla drtivou většinou trampského národa jako náhražka Vlajky za hymnu nikdy uznána. (Z knížky Svatojánské proudy). Je několik nepsaných zákonů trampingu a to; že se při zvuku hymny Vlajka vždy povstane a smeká klobouk i čepice. Vlajka se nehraje v hospodě (patří hlavně k ohni) a nebo k slavnostním příležitostem, jako jsou svatby nebo pohřby kamarádů. Ruka (pravá), se podává tak, že se po podání zkříží  palce, říká se tomu zalomení palce a má to význam v tom, že se takto říká - jeden za všechny a všichni za jednoho. Znak bílého kruhu s modrými rohy v sobě kombinuje vyjádření Velkého zákona (kruh) a citátu, kterým Seton, při dotazu jak co nejstručněji vyjádřit co je woodcraft, odpověděl tazateli: "Woodcraft je o životě s modrou oblohou nad hlavou" (modrá barva rohů symbolizuje blankytné nebe).Trampský Bůh Pajda.

V trampské mytologii existuje i rozporuplná postava lesního Boha. Jmenuje se Pajda a jsou tací, co v něho dosud pevně věří. Nikdo neví odkud k nám přišel, ale má zřejmě něco společného s pohanským bohem Perunem. Ten také vládnul přírodním živlům a je jako Pajda zobrazován s blesky a hromy. Nemá svůj chrám, ani modlitebnu, které svým bohům staví ostatní církve, ale jeho svatostánkem je příroda. Jednou před lety, kdy jsem ještě začínal, bylo hrozné počasí a kamarád začal hrozně klít a nadávat za to Pajdovi. Když jsem se ho zeptal,  jestli nevzniknou kvůli tomu s Pajdou problémy, bylo mi řečeno, že Pajda na slušné prosby nedá a jednou za čas musí dostat pořádně vynadáno. Jinak si bude myslet, že jsme padavkové a srabi. A opravdu! Rádo druhého dne začalo svítit slunce. Že by to byla náhoda?

  Na některých osadách se dodnes dodržuje obřad Modlitebního kamene, který má svůj původ v indiánských zvycích. Na pokraji cesty, u  vstupu kamarádů do lesa se vybere nejzajímavější velký kámen a tam se položí polní kvítka natrhaná cestou.  Je to něco jako poděkování za možnost vstupu na lesní území. Na zpáteční cestě při odchodu z lesa se na něj položí zbytky chleba nebo podobné potravy pro zvěř a ptáky. Někteří se s obřadním kamenem před cestou domů i potichu rozloučí.                                                                          

                                                                                                                          Potlach.

Svým významem je to vlastně obdoba letních setkání amerických lovců (traperů), nazvané Rendezvous. Tohle setkání (které se slaví dodnes), nebylo pouze trhem, ale zároveò i příležitostí pro soutěžní klání, vyprávění historek, setkání se starými přáteli a i napití se ohnivé vody. (Právě traperské rendezvous se stalo vzorem pro Skautské Yamboree či trampské potlachy.) Při táborových ohních vznikaly stovky písní. Vyvrcholením společenského, kulturního a někdy i sportovního života trampů byly potlachy, které pořádaly jednotlivé osady nejčastěji u příležitosti výročí svého vzniku. Menší potlachy se nazývaly slezinami. Potlachy se otvíraly hymnickou písní, hymnou, nejčastěji písní Fr. Skoupého a bratrů Kordových "Vlajka vzhůru letí". Tuto píseò přijali trampové spontánně za svoji hymnu.  O vlivech, které formovaly tramping, nám dost řeknou přezdívky trampů, názvy a znaky osad. Byly většinou anglické a nebo takové, které charakterizovaly některou vlastnost osadníka. Znaky trampských osad, které byly umístěny na rukávech a vlajkách měly často tvar kruhu s rohy. Tento znak se přenesl do trampingu z woodcraftu, spolu s dalšími prvky a tradicemi, například s obřadním zapalováním ohně. Nedávno jsem byl svědkem dnes už skoro běžné události, kdy několik trampů sedících u ohně při jednom potlachu, začalo po písničkovém vystoupení pozvaných kamarádů hlasitě tleskat. Už se bohužel tento nešvar rozmáhá i u našich ohòů díky různým folkovým a podobným festivalům po celé republice. Než jsem stačil něco říci oněm tleskajícím kamarádům, vystoupil jeden ze členů pořádající osady a řekl důrazným hlasem: „ Kamarádi, tady se netleská, tady nejste na Portě!" řekl to velice dobře, my jsme kdysi na Portách a Dostavnících pískali, dupali a křičeli „ UMÍ !" Škoda, že se to už na těchto akcích zapomíná vyžadovat a zapomíná se na tradice. Vždyť i kamarádí ze Slovenska odměòují účinkující za dobrý výkon krásným slovem „ VIE ! "  

Skladatel a spisovatel Kapitán Kid  Velinský říká o trampské muzice: ..." všimni si, že  u trampských písniček byli za autory považováni autoři textu. říkáme, že Vlajka je od Jendy Kordy. Ale jeho je jen text. Ten trampové považovali za důležitější. Došlo mi, že trampové dělali ve dvacátých, třicátých letech to samé, co my později. My jsme se opičili po amerických lidovkách, které k nám tehdy přicházely, a tak jsme tam najednou měli spoustu kovbojů, a po Rock and Rollu, a tak nám to začalo dusat. Podobně oni vycházeli z tehdejších hitů.  Pokud jsem měl něco proti starším písničkám, tak to bylo tím, že jejich jazyk a myšlení zastaralo. Není to tím, že by byli blbí a my chytří, ale tím, kdy žili. My bychom psali na jejich místě stejně. Když si přečteš knížku z dvacátých let, tak tě zarazí nejen infinitivy na -tititi, ale i slovosled, slovní zásoba. Když si přečteš i noviny z dvacátých let a dáš si to dohromady, tak ti k tomu texty tehdejší trampské písně sedí. Oni tak tehdy prostě mluvili a mysleli. To je obraz doby. Mně vadilo, když tak někdo psal v letech šedesátých, protože to neodpovídalo jeho době.

To samé platí i o jiném umění. Dneska se na něj díváme jako na památku, a stejně se musíme dívat i na staré trampské písničky. Proto jsem se rozhodl nahrát je co nejautentičtěji. Někteří trampové, které jsem do té doby považoval za rozumné, mi říkali: "No jo, ale jak my to děláme, to je lepší." To je blbost. To je jako kdybych přišel do symfoòáku a řekl: "Klucí, budeme dělat Beethovena, pátou, ale jinak. My jsme vymysleli lepší melodii." To nejde, stejně jako nelze přemalovat něčí obraz." O začátcích trampingu vypráví i Jenda Korda: ... „ Již ve školních lavicích jsme si podstrkovali Buffalobilky , Texaské Jacky, Nick Cartery a jiné „ krváky. " Učitelé s tím měli velké potíže. Než takového „ Jacka " kantor ulovil, tak se pořádně proběhl po třídě. Tresty nebyla nic platné; „ pašovalo " se to dál. Pak už mě coby Junáka plně zaujaly knihy od Curwooda, Jacka Londona, Rexe Beacha a hrdinové těchto knih se stali i mými hrdiny. Když k nám pak přišly filmy, kde tito hrdinové z knih ožili, neznalo nadšení mezí. Na tato filmová představení se už chodilo v patřičném oblečení. Nosili jsme sombrera, kostkované košile a výkony svých oblíbenců jsme souhlasně nahlas kvitovali...."Dovolte abych k tomu dodal pár slov z pera slavného spisovatele Zane Graye: " Buffalo Bill otevřel Americkou hranici pro celý svět. Londýn, Paříž, Berlín, miliony lidí ze všech zemí mohli tak vidět  na vlastní oči, ne napodobeniny, nebo jen pódiové nebo teatrální efekty, ale realitu. Zde, před jejich vlastními očima, byli opravdoví lidé, rudí a bílí, kteří přijeli ze Západní prérie  Ameriky. Žádný jiný člověk to tak nedokáže, žádný jiný člověk je nemůže nahradit. Buffalo Bill z toho měl prospěch, Západ měl prospěch, celý svět měl z toho prospěch a nikdo netratil. Že je teď naše Západní nebe známé ve všech zemích jako u žádné jiné země, můžeme jen děkovat Buffalo Billovi a nikomu jinému ...".Takto o trampingu píše spisovatel a režisér Pavel Jirásek: „ Touhu trampů po volnosti, romantice a kamarádství vyjadřovala vlastní symbolika. Nalézala se na vlajkách a znacích mnohých osad a promítly se do ní nejrůznější vlivy, nejvíce snad woodcraft s archetypem tvaru kruhu s rohy. Postupně si trampové vytvořili i řadu svých zvyků - volbu šerifa, vítání sezóny, příjímání nových členů osady, ale hlavně tradici slezin a později potlachů. A tak se tramping bez vlastního přičinění od konce roku 1929 zpolitizoval a na stránkách novin se mu dostalo značné publicity. V letech krize také začala vycházet většina trampských časopisů - Tramp, Naše osady, Naše stezka, Ahoj, Ze soboty na neděli které se staly šířiteli těchto různých názorů. Zakrátko byl tramping rozdělen na tzv. politický a nepolitický. Obě větve spojovala snaha o zachování hnutí, ale rozděloval je názor na formu obhajoby." Někteří z účastníků bojů ve Španělsku uvádějí, že ze 3. 000 československých interbrigadistů ve španělské občanské válce bylo 2. 000 trampů. To dokazuje, že v okamžicích ohrožení dokázali trampové vystoupit neskutečně jednotně. Následující protektorát pak znamenal prověřování perzekuovaných trampů, kteří se zúčastnili široce v zahraničním i domácím odboji. ( Mnoho kamarádů uteklo před Němci do Anglie a tam pak bojovali jako letci a byl mezi nimi i kamarád boxer Vilda Jakš, který byl sestřelen na Kanálem a další, kteří se v čele průzkumných amerických jednotek dostali jako první na naše území 18. dubna 1945. Stalo se tak u obce Hranice ležící poblíž Aše. O tento kontakt se postarala předsunutá hlídka 3. praporu 358. pluku 90. pěší divize generála Earnesta, která byla složená z několika českých kamarádů. Mnoho trampů také za války bojovalo proti německé okupaci tím, že pomáhalo uprchlým zajatcům svými vědomostmi a potravinami  že propůjčili své campy partyzánům.  čeští trampové utvořili Zimní partyzánskou brigádu pod vedením Boba Hurikána, která operovala na území celých čech. Poválečná léta byla dobou hojení utržených ran a zároveò přílivu nové krve do trampských žil. Pocit svobody po skončení války opojně zasáhl nejen staré trampy, ale i stovky dalších, kteří také poprvé začali nosit nejrůznější části vojenských uniforem a vojenské výstroje. Nejžádanější byla písková košile vojáků Rommelova Afrika-Korpsu a polní blůza US-army. To byly základy dnešní zelené a vojenské trampské módy.  Jenže po třech letech se společenské klima zase změnilo. Co tedy s trampingem? Hnutí bez pevné organizace nebylo možné vnutit proradné vedení, ani nebylo možné dosadit do každé osady šerifa-komunistu. Nicméně přestože režim v novinářských výpadech obviòoval tramping z kosmopolitismu, amerického způsobu života, buržoazního romantismu a sentimentality, omezil se většinou na běžné kontroly a policejní razie proti potlachům. Podobně tomu bylo i v době normalizace, kdy cílem komunistické taktiky byla naopak vládní podpora trampingu (Porta), která měla přivést co nejvíce trampských oveček do salaší oficiálních mládežnických organizací. Jedni této nabídky nedbali a trampovali si po svém, druzí patronát přijali a užívali ho jako štít. Nicméně dávné ostří myšlenky trampingu v té době bylo už zcela otupeno a původní esence rozmělněna."

Publicista Mirek Kovařík, který konferoval obrovské množství celostátních Port a dalších podobných akcí vzpomíná na své krátké recitály s básněmi na těchto pódiích: "Víte, jak to vlastně začalo? Jednou na Portě, kterou jsem uváděl, vypadla technika, a v nečekané pauze jsem začal recitovat Hraběte... Ale jinak si myslím, že tvorba mnoha folkařů je sama o sobě poezií."

Tramping má svoji specifiku v podobě různých přezdívek. Většina z nich vznikla překladem  křestního jména do angličtiny a nebo podle nějaké životní příhody dotyčného, či záliby. Třeba; kamarádka Skořápka měla ráda vejce, kamarád Kečup zase kečup, čmuchal nás vždycky našel po čichu a Úpír opravdu tak hrozně vypadal.  Jenom kamarád Žába neměl rád vodu a Jerry z Chodova v tom měl trochu zmatek,  protože se jmenoval Josef a ne Jarda. Dívky měly většinou přezdívky, které si vymyslely samy. Taky to podle toho pak vypadalo, to byla samá Myška, Ïáblice, čertice, nebo Kytka. Taky si dávaly jména podle oblíbených večerníčků. Kalimero, Manka, Rákosníček nebo Špagetka. Jedné naší kamarádce jsme začali říkat Pavouk, podle toho, že byla samá ruka a samá noha a ve vesnici Tatrovice,  blízko našeho campu Arizona, jsme proto pojmenovali místní krasavice podle našeho slovníku: Pižma, Chobotnice, Vichřice, Štafle a Vrtule. Kamarádka s krásným jménem Baronka z Kynšperka psala pěkné povídky a básně, zrovna tak jako nositelka dalšího krásného jména - Tapina z Brna. Jak už jste podle předchozích řádek zjistili, většina kamarádů je psána pouze pod přezdívkami a jen u málokoho je napsáno celé jméno. To nemá svůj původ v nějaké konspiraci, to je proto, že jsme ta jména neznali a ani nám to nevadilo. Bylo hodně dobrých kamarádů, co se znali z vandru i několik let, ale nevěděli jeden o druhém jak se jmenuje celým jménem. My jsme to prostě nepotřebovali, nám stačilo, když jsme věděli jaký ten člověk je a ne kdo je. Zloději a podrazáci se mezi námi stejně dlouho neohřáli, dokázali jsme je poznat i bez občanky a vždy jsme se snažili jednat se všemi fér a na rovinu. To bylo důležitější než jména v občanských průkazech, které byly hlavně záležitostí členů SNB při kontrolách na nádražích.  Jednou trampy v Sokolově na nádraží zastavili a chtěli občanské průkazy. Zastavili prvního kamaráda a hned:

                                    Příslušník napřed ztuhnul, pak zvedl pendrek  a začal řvát: „Já ti dám černýho supa. Jak se jmenují?!"

Když se pak po chvilce vysvětlování uklidnil, vrátil klukům občanky a ještě dlouho kroutil hlavou nad tím, jak mohou ti kluci spolu jezdit a nezeptat se jeden druhého na jména. Když se mu nakonec představil  tehdy ještě samotář Boòda, zeptal se ho s údivem co vlastně dělá s nimi, když je samotář, to prý by měl jezdit sám. (Na vysvětlenou, to že je někdo samotář, neznamená, že se nemůže k někomu připojit a přidat. Jenom není členem  žádné osady.)

      O fenoménu trampingu pak také psal v Trampském Portýru  kamarád Kobra : „O co vlastně šlo? Byla to vzpoura mladých lidí proti měšťáctví? Vzpoura těch, kterým najednou bylo ve zdech měst těsno a nebo touha po svobodě a romantice? Těžko na takové otázky odpovědět. A také proč? Tramping žije plných devadesát let navzdory zákonu zemského presidenta Kubáta, navzdory Německé okupaci a totalitnímu režimu, který nás trápil rovných 41 let. Známe stovky žijících a dávno zaniklých osad, známe tisíce písniček a téměř celá naše vlast má i Trampské místopisné názvy. Tramping to nebyly jen divoké pitky kolem ohòů, jak si to mnozí odpůrci představovali. Tramping za svých 80 let přinesl řadu vynikajících sportovců, řadu skvělých hudebníků a skladatelů. Našli se i spisovatelé, malíři a lidé veřejné činní, kteří zasvětili svůj život trampům. Myslíte si, že někde na světě je tolik chat? Až máme kolikrát pocit, že to pěkně zohyzdilo přírodu. Původ chataření hledejme v trampingu. Omluvou snad je, že takhle, jak to vypadá leckde dnes, to žádný pravověrný tramp nechtěl. Je to takový malý minus. Plusem je popularizace vodních sportů, volejbalu, nohejbalu a hlavně zdravého pobytu v přírodě. Všechno, samozřejmě s velkou dávkou nezbytné romantiky. Tramping dal mnoha lidem smysl života, životní styl i pohled na věc. Organizovanost trampům nesedí. Politika také ne! A to je na trampingu sympatické. Sympatické je také to, že trampové vymysleli Portu v Ústí nad Labem, která udržuje mnohaleté tradice soutěží v trampském zpívání. A tak si Trampská Porta jistě připomene 90-té a další výročí, které nemá ve světě obdoby."                                                                                                                                                                                                                                                                                                              

  Význam trampingu v různých obdobích 20. století, a postřehy jsou velmi zajímavé. Například o 50. a 60. letech se píše: „Podle některých zdrojů se vládnoucí režim a jeho tajné služby obávaly trampů pro jejich schopnost přežít v přírodě, pro jejich údajnou organizovanost (...) a mobilitu. Trampové by podle této analýzy byli schopni shromáždit se na určitém místě v průběhu několika hodin - což byla ostatně pravda, ale mimo estébáků to nikdy nikoho nenapadlo.                                                                                                                                                                            
       

  Bylo by hodně náročné dát si za úkol mapovat ÚPLNě všechny kapely a trampské aktivity. To by se muselo spojit více lidí různých věkových kategorií a životních náhledů. 

  Tramping se vyznačoval především tím, že si tropil posměch a byl takovým projevem odporu vůči většinové společnosti. Společenství trampů v jakékoliv podobě drželo pohromadě dodržování nepsaných pravidel a srandou. Prostě svobodomyslností a tím, že nikdo nikoho do ničeho nenutil. Když někdo chtěl být v partě, tak tam byl dobrovolně a dodržoval pravidla, která mu byla sice sdělena, ale nikde nebyla psána.

                                          Potlach   T.O.Z. OLD SCOUT                                               Z  pera  Franka ...

Zde je pak menší zajímavost z doby před více jak 30 lety.  Jedná se o povolení k potlachu. Postup byl následující: Napřed se muselo zažádat na MNV v místě konání, získat povolení od vedoucího polesí, nebo hajného a dát vědět na okresním SNB. U nás šlo o to, že potlachoviště bylo na hranici dvou okresů - Karlovy Vary a Sokolov, takže jsem musel žádat u obou. Žádost o povolení se musela podávat nejmíò půl roku dopředu.  Když to dobře dopadlo a dostal jsem jako sheriff povolení, musel jsem počítat s tím, že tam policajti přijedou a někde se schovají, aby mohli poslouchat, jestli nemáme  protistátní řeči a jestli nezpíváme písničky Karla Kryla. Stejně se tak stávalo a oni většinou zavírali oči, pokud tam nebyl vyloženě nějaký agresivní útok na socialismus. Ten měli za úkol vyprovokovat agenti STB z našich řad. I mezi trampy byli placení udavači a agenti provokatéři, jako ve všech jiných vrstvách obyvatelstva. Pak došlo k povolání posil a potlach byl rozehnán obušky a vlčáky někdy i s milicí. U nás to nikdy tak daleko nedošlo, ale měli jsme namále, hlavně kvůli politickým fórům a protest songům. V příloze jsou dvě povolení k potlachu, z r. 1973 a 1974  na potlach do Tatrovic,rok po založení campu Arizona.                                                                                                                 Frank

Někteří starší kamarádi, hlavně z USA nebo Canady, nechápou, že dnes sehnat jména osad a nebo kamarádů, kteří s nimi jezdili před 30 - 40 lety je problém. Natož je najít a dotyčné navštívit. Většina těchto kamarádů již zemřela a nebo jsou po domovech důchodců. Někteří se dávno odstěhovali i zůstali v emigraci. Mnoho se jich také oženilo a přestali dávno jezdit a tak udělali nad svým trampským životem tlustou čáru.V nynější době však lze při troše štěstí něco dohledat i na stránkách internetu.

    (Celá Historie Západočeského Trampingu od roku 1932 po dnešek je v Trampském archivu v Horním Jelení.)